NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jakoby se BRING ME THE HORIZON změnili od poslední desky v LINKIN PARK II. Je to dobře? Ten stylový veletoč je asi v pořádku. Tato kapela "měkne" již nějakou dobu a současnou desku vnímám jen jako lehce akcelerované pokračování již vytyčeným směrem do rockového mainstreamu, který byl patrný i na desce minulé. Krom toho, že „That´s The Spirit“ je o mnoho měkčí a melodičtější, je také i trochu plytký a netrvanlivý. Melodie a zvuky, které už od prvního poslechu útočí svojí vlezlostí na první signální, mě začínají už po dvou týdnech štvát.
Ani sebelepší produkce a zvukové inženýrství nezakryje fakt, že tu mám před sebou desku, která je prostě jalová a zřejmě se k ní už nebudu vracet. Je dokonce jalovější, než třeba taková „Meteora“ od výše zmíněných králů nu-metalu. A to musím konstatovat, že jsem po minulém Brutal Assaultu dával kapele ještě šanci, neboť živě byla jednoduše parádní.
Abych ale nebyl úplně nespravedlivý, tak po formální stránce sheffieldský lamač dívčích srdcí Oliver Sykes odvádí o něco lepší pěvecké výkony, než minule. Žádný opravdu velký pan zpěvák z něho ovšem nebude, ale ono to není zapotřebí za situace, kdy mu konkurenci dělají jen další kluci z "Boy bandů" z titulek Brava.
Mnoho komentářů hovoří o této desce jako o přešlapu. Já si však nemyslím, že jde o nějaký experiment a na další desce se BMTH vrátí našlapanější a tvrdší. Je až příliš zřejmě, že se kluci chtějí stát velkou rockovou kapelou za jakoukoliv cenu. Touto cestou to však dle mého nepůjde. Nové album je papundeklově působící průšvih. Tři silnější singlové skladby a ve zbytku umělá vata.
4 / 10
That's The Spirit (2015)
Sempiternal (2013)
The Chill Out Sessions (2012)
There Is A Hell, Believe Me I've Seen It. There Is A Heaven, Let's Keep It A Secret (2010)
Suicide Season Cut Up (remixy) (2009)
Suicide Season (2008)
Count Your Blessings (2006)
This Is What the Edge Of Your Seat Was Made For (EP) (2004)
Aký má zmysel počúvať britskú odpoveď na osem a viac rokov starú tvorbu LINKIN PARK?
BRING ME THE HORIZON sú pre mňa zaujímaví skladbami ako "Antivist". Nič také sa na novinke nedeje a to je veľká škoda.
Cieľovka v sukničkách a veselých nohavičkách však bude určite spokojná, takže všetko je tak, ako má byť.
Je to tak. Chcú hrať popové skladby s veľkými štadiónovými refrénmi. Áno, zatiaľ je výsledok trochu rozpačitý aj kvôli half-playbacku na koncertoch. "That's A Spirit" ale okrem vaty v druhej polovici albumu ponúka aj dobré a zvukovo zaujímavé pesničky (napríklad "Doomed", "Throne" alebo "Blasphemy").
Nič viac, ale rozhodne ani nič menej, za čo by im bolo treba krivdiť.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.